Obrazy Jiřího Kosíka - studánky fantazie

Blahoslavení ti, kdož nic neočekávají, neboť nemohou být zklamáni.

Eugene Victor Debs

Sklenout most od člověka k člověku, zmnožit důvěru a dobrou vůli na této zemi, dát lidem více světla, více radosti -to je úsilí takových tvůrců, mezi které patří brněnský malíř "vnitřního zraku" Jiří Kosík (12. listopadu 1951). Cestou údivu jsem se téměř před pěti desítkami let seznámil s jeho obrazy. Kosíkova zjitřená, křehká emocionalita je jev poměrně vzdorný a o to výraznější. Je to impuls, který stojí za zamyšlení a konfrontaci..Tento nenápadný, skromný, ale činorodý muž i umělec si zachoval cosi z pokladů vlastního dětství, kdy jsme všichni byli básníky. A to jej pochopitelně inspiruje. Vždyť poetické vnímání života je veliký dar, který nám dětství poskytuje.

V mé knize Domovní znamení (Brno 2005) jsem jej charakterizoval: "... malíř magických barev i snových dějů, jehož divák vchází do vlastního nitra bez klepání...". Kosíkův magický realismus touží svědčit o vnitřní kráse a síle života, přírody, mýtů a pokory. V jeho obrazech i kresbách cítíme evokace četby antických autorů a autorů sci-fi, např. Kurta Vonneguta jr., nebo našeho Josefa Nesvadby. Kosík nemá ve svém díle jiného spolupracovníka nežli sebe. Podniká dobrodružné výpravy k odvrácené straně vlastní osobnosti, za oponu svého i kolektivního nevědomí, odkud vynáší na světlo nejrůznějaí "nálezy“ jako vize a fantomy.

V období let 1968-79 jej ovlivnil Gauguin, "celník" Rousseau a náš Kamil Lhoták, později (1979-1984) Mark Tobey i člen Skupiny 42 František Gross, jehož východiskem byl surrealismus spojovaný s kubistickým tvaroslovím. Připomeňme cykly Otevřená a uzavřená kompozice, Krajiny mého srdce, Vstup do čtvrtého rozměru, další olejomalby jako Smetiště v Riu, Marťanský bůh, Dům v Paříži, Turecké lázně (připsané básníku Jiřímu Daňkovi), Kolo života, Brno dnešních dnů...

Po roce 1985 se přes poznáni malířských kvalit Joana Miró a Ronalda Kitaje i rakouského Oskara Kokoschky představuje kolážemi, hlavami lidí i vlnovkami pracované olejem i akrylem. Kosíkův energický rukopis má smysl pro dynamičnost, obrazy působí sugestivním dojmem, používá techniku frotáže i koláže a ještě naléhavěji slyšíme v duchu v podtextech ono: Odkud přicházíme - Kdo jsme - Kam jdeme (Veselá koupelna, Zasněná příroda, Fantastická krajina, Uzavřená kompozice, Ať žije život ap.). Pouze kulisy se mění, ale princip zůstává týž. V prvním desetiletí 21. století přenáší na obraz pomocí filmtisku různé reportážně působící prvky z reality. Některé jsou spojeny v celek živou volnou malbou, jež připomene styl americké akční nebo gestické malby Roberta Rauschenberga, zakladatele pop-artu. Spojuje se tu tedy konkrétní a abstraktní, časové a aktuální i historické, civilizační i přírodní v nový celek. Je zajímavé, že všechna Kosíkova tvůrčí období je jeho styl charakterizován kombinací realistického názoru a jakýmsi poeticky laděním expresionismu a abstrakci. Chce najít mýtus své doby i vlastní svět snů. Barva je pro něj akt svobodnosti.

Kosíkova výtvarnost se snaží vnést do obrazu prostorovost a pohyb - a tím i čas. Výstižně to dokazuje manifest VTEŘINY VĚČNOSTI aneb EPOSY o velkém a malém a obráceně...,které jsme napsali v únoru v roce 1980. Tenkrát Jirka maloval ve sklepě, později v místnosti čtyřpokojového bytu a dnes již léta v rodiném domu v Líšni.

Malíř Kosík se nechce dát ničím spoutat a v souvislosti s jeho plány lze říci, že v nás vzbuzuje dojem nepřetržitého, příkladného objevování, při němž slovo cyklus, série, nabývá smyslu jakési hry, která je zároveň cvikem obratnosti a hrou náhody.

I když není povoláním ani profesí výtvarník, malířství je pro něj nikoli nutností, ale jen jednou z možností "vyjádřit se" a naplnit tak svou lidskou existenci.

Čas od času vystavuje. Měl jsem zvědavost i potěšení a těšil jsem se vystavovat Kosíkovy artefakty nesčetněkrát v Brně, v Ochozu u Brna, v Letovicích. Vtipně ilustroval výbor z básní Vladimíra Kučery "Cosa nostra" (samizdat 1986, vyd. Carduelis) nebo dojímal perokresbami cyklus básní Pařížanky Běly Schovancové "Verše lásky a víry" (vydala Eva Křivinková a Jiří Stehlík v Brně 1993). Videofilmy o jeho díle s barvami, s vůní i zvuky všech ročních období naší civilizace natočili Zdeněk Kocourek a Jiří Stehlík v řadě hovorů zvaných “Obraz doby" (jmenujme např. Poezie v dílech moravských výtvarníků. I., Brno 1996, dále Jiří Kosík - malíř nedělních dnů, Brno 1998 ad.). Je zastoupen ve Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců (Ostrava - CHAGALL 1950-2002, VI. díl: Kon-Ky), v Katalogu Galerie "G" Brno 1991-1993 (Brno 1994, vyd. Eva Křivinková a Jiří Stehlík), v Katalogu EXPOZ Brno vystavuje (Galerie "Na schodech",. Brno 1996, vyd. Zdeněk Kocourek a Jiří Stehlík) apod.

Jiří Kosík je objevitelem nových tvarů ve světě, který si sám vysnil a vymyslel. V jeho umění můžeme plout po vodách svého mládí. Jednou večer, kdy jsem byl u Jirky Kosíka, který je můj přítel, v brněnském bytě-ateliéru, slyším zvonek, otvírám dveře a "slyšel jsem", jak říkám:"Pojďte dál. To je dobře. Dnes je noc zázraků". Přeji i vám, abyste rozřešili rébus fantazie obrazů a byli svědkem autorovy lásky.

Nu, jestli je Bůh, odplatí vám to. - Ano, prázdný a bezbarvý život mívají jen bezbarví lidé. Dobře to vystihl básník Vladimír Holan v Noci s Hamletem - jakoby sledoval štětec Jiřího Kosíka:

Ostatně, to je ta chvíle,

kdy stále ještě čekáš, hosty

a oni už tu jsou, neboť přišli dřív...

Ano, vidět se navzájem a moci hovořit a cítit důvěřivé teplo

a srdeční tep tak pravdivý jako jehla Rembrandtova.

když jsme přece každý jinak (neboť to právě dělají duše),

a navzdor tomu nechytat hada cizí rukou.

PhDr. Jiří Stehlík

Letovice - Brno červenec 2013